Všemožné myšlenky

Blog in czech language hwere i publish thoughts about world around.

Saturday, April 01, 2006

V jedné malé vesnici žil na začátku dvacátého století jeden starý dědeček. Ne, to není úvod do pohádky, to je odposlechnutý (údajně od A do Z) fakt!Děda z vesnice nevytáhl paty za celý život, ale na stará kolena ho popadl čert a že prý než umře, musí se aspoň jednou podívat do stověžaté matičky Prahy a hlavně tam navštívit nejmilejšího vnuka Jendu. Cestu zvládl bez nejmenších obtíží, což mu značně zvedlo sebevědomí, očuměl staroměstský orloj, probrodil se Václavským náměstím. Pravda, tam spíš od jednoho stánku s občerstvením ke druhému. Když už byl jednou bez babiččina dozoru, dával si dotrumpety grilovaných klobásek a piva a značně osvěžen se konečně rozjel a adresu Jendy. I tu šťastně našel, ale před blokem činžovních domů na něj přišlo velmi silně lidské nutkání. A příhodně k řešení té situace se mu zdály být naproti domům u zdi vojensky srovnané popelnice. "Ale co, " řekl si děda, "když musím na poli, taky hupnu za pláňku a je to!" A protože déle už se ovládat nedokázal, skočil za popelnice přískokem starého veterána, stáhl šle a spokojeně si ulevil, celý pyšný na to, jak si umí v každé situaci poradit. Že na něj přitom shora koukalo snad všechno obyvatelstvo čtyř domů, to mu (znační schlíplému) pověděl až vnuk Jenda.

0 Comments:

Post a Comment

<< Home