Před časem jsem vám slíbila, že blíže rozvedu myšlenku, proč jsem já, člověk veskrze mírumilovný, pro trest smrti. Je to proto, že ještě nežijeme ve společnosti, jakou často předvádějí vědecko-fantastické filmy a knihy. Tam jsou obvykle zarytí zločinci vypuzeni na trestaneckou planetu a ponecháni vlastnímu osudu, zatímco ti "dobří" si sedí někde jinde, v klidu a bezpečí. Jistě, tak to v životě nechodí. Když k tomu navíc přihodím hledisko filosofa, kdo z nás může rozsoudit, kdo je skutečně dobrý a kdo zlý?! Na tomto světě ale panují určité normy vtělené do zákonů, které se to snaží řešit. Někdy možná špatně, ale zcela jistě ve prospěch většiny. Jenomže tohle všechno je k ničemu, když někde na konci tohoto řetězu jakási obezlička způsobí, že některé zločiny jsou posuzované s nečekanou shovívavostí. Oko za oko, zub za zub, tvrdili kdysi naši předkové, což pokládám za spravedlivé a rozumné. Zatímco dnes někdo spáchá vraždu a než se mu dostane vůbec jakéhokoli trestu, je rozpitváváno, zda to bylo v afektu či pod vlivem alkoholu či zda snad ten dotyčný není nakonec nepříčetný a tudíž, chudáček, trestán být vůbec nemůže. Následkem toho zločinnost roste a trpí nevinní. A to se mi nelíbí, ne a ne!!! A že si na toto téma ještě v budoucnu smočím, to si pište!!!