Blíží se podzim. Dny krátké a noci dlouhé. Teprve Lucie noci upije, jak praví lidová pranostika, ale kdeže je svátek Lucie v našem kalendáři. Zato už dávno, co prý na Annu bývá venku zima. Pranostika to vyjadřuje slovy "svatá Anna chladna zrána!" Nekonečně dlouho k jaru, řekla bych já. Nekonečně dlouho k Vánocům, řeknou děti, toužící po dárcích. Nekonečně dlouho k Silvestru, zakvílejí pijáci, co touží po jednom pořádném mejdanu. Nu, všicni máme smůlu, tato planeta má svůj řád a pro nás platí jasná pravidla. Prý to tak navěky nebude, Země se otepluje, jednou prý budeme v našem pásmu mít klima jako ve Španělsku, budeme tu pěstovat olivy a pomeranče. Ale na to já kašlu, když nemáme moře. Asi nemám dost fantazie, ale nedovedu si dost dobře představit, jak se na chalupě koupám ve své zamilované plechové staré vaně ve stínu pomerančovníku!