Vždycky jsem se utěšovala, že až po svém nepříliš povedeném žití zesnu, finito - a budu mít konečně klid, pes po mně neštěkne! Na názor, že možná existuje život po životě jsem jen doufala, že se někdo mýlí. Jenomže jak tak pozoruji různé absurdní dění v tomto světě, skoro bych si přála, aby ten život po životě existoval. Když jsem se kdesi dočetla, že jisté zemřelé paní na rychnovsku poslala společnost UPC dopis s upomínkou o poslední platbu a s přáním příjemného dne, ačkoli syn oné paní její úmrtí společnosti řádně nahlásil, ještě ve mně krev nezapěnila. Je to sice hrubé a beztaktní, ale někdy se opravdu může stát chyba. Jenomže když se syn nebožky proti tomu dopisu ohradil, společnost UPC odpověděla, že na něm nevidí nic špatného. No hrome!? Kdyby se tohle stalo mně a ten život po životě skutečně existoval, joj to bych vyskočila průhledně košilatá zpod kytiček a všechny z té společnosti nakopala do... úplně všude!