Zázraky se dějí! Vím to dávno, ale přesvědčila jsem se o tom znovu včera. Syn si přinesl domů jakýsi plakát a žádal si jej pověsit na stěnu ve svém pokoji. Nenám proti takovému "zdobení" nic, jsem velmi tolerantní rodič. Kdysi jsem sice vybavila dětský pokoj půvabnými obrázky Oty Janečka, ale jak šla léta, různí ti ptáčkové se museli smířit s rytíři v brnění, s exotickými krasavicemi, co třímají v rukou meč a z průčelí zírá Temný pán z Hvězdných válek. Přiznávám, že mi to trochu nahání hrůzu - co kdyby ti všichni zvěčnění na plakátech najednou obživli a žádali si pohoštění? Nakrmit nějakých osmadvacet osob bych nebyla s to! Ale jak říkám, pokud jen visí, navadí mi. Dokonce aktivně pomáhám. Už dávno jsem vynalezla metodu, kterak přidělat plakát na zeď, aniž by tam musel být sprostě přitlučen čtyřmi hřebíky. Potřebuji pouze dvě tenké lišty, které přilepím nahoře a dole na plakát disperzním lepidlem. Věšáček přidělám z uháčkovaného řetízku, který na zadní stranu horní lišty upevním dvěma napínáčky a přelepím samolepkou. Lišty drží plakát pěkně vypnutý a když se pokoj maluje, každý jednotlivý plakát prostě pěkně svinu, jako kdysi v antických knihovnách svinovali spisy psané na papyru a nic se mu nestane. Lišty mohou být v přírodní barvě pouze namořené nebo nalakované na jakoukoli barvu, která se zdá vhodná, syn má v pokoji "rámováno" v bílé. Ovšem dávno, dávno již, co jsem takto opatřovala poslední plakát ze Star Wars - Epizoda jedna! Doufala jsem, že můj potomek už konečně dostal rozum a také místa na zdech jaksi není nazbyt... Prostě, žádné lišty doma nemám, takže jsem včera pravila, že se plakátová akce musí odložit. A požádala jsem syna, aby vynesl odpadky do popelnice. Vrátil se v minutce a zářil! Někdo k popelnicím nastavil dlouhé lišty, které se mu už nehodily! Ano, jak říkám - zázraky se dějí! Matčina malá pozdní sabotáž nevyšla, rezignuji! Na posledním volném místečku vedle okna visí v našem bytě od včerejška další omečovaný rytíř s nápisem Herodes V. Snad ani ten neobživne!