Tak jsem před několika dny narazila na článek "Průměrný Čech přestane v úterý vydělávat na stát". No jo, ale to úterý bylo 13. června a to je podle kalendáře málem pololetí! Samozřejmě vnímám, že ze svého výdělku platím daně, to prostě ve vyúčtování nelze přehlédnout. Každý měsíc se mi při tom pohledu otvírá kudla v kapse, protože jestli hrubá částka je jakž-takž ucházející, ta koncová, co mi přijde na účet, no to si snad někdo dělá srandu! Pokud bych byla odkázaná na nutnost se z té částky sama živit, oblékat a platit komplet všechny výdaje za bydlení, chcípla bych hlady. Kde se příjmů v rodině sejde víc, potíže nejsou, ale co chudáci, kteří jsou sami? Každý nemůže být manažer nebo ředitel velkého podniku, aby vydělával statisíce za měsíc! A ne každý je tak zdráv a při elánu, aby zvládl dělat víc pracovních poměrů souběžně. Přitom ne, že by nepracoval! Pracuje, pracuje, jak je vidět na výplatním sáčku, jenomže je zákonně obrán a vykořistěn tak, že mu zbude pakatel! Za starých časů své poddané obírali páni, dne udajně žádné pány nemáme a obírá nás stát. Pracovat na něj půl roku bez možnosti ovlivnění, kam ty peníze půjdou, to mi nejvíc leze krkem! Ještě že nemusím církvi platit desátky a k hlavám státu chodit o nedělích povinně na robotu, máme to ale pokrok, že?