Nechápu, proč mají někteří lidé psa, když mu nerozumí. Asi jim hlavně dělá dobře, že mají koho vláčet po ulici na vodítku nebo rovnou na řetězu, jinak to nevidím. Ulice a vůbec všechno po cestě - to je pro pejska jako zajímavá kniha. Vždyť ze stop lze vyčíst, kudy běžela ta drzá kočka, co věčně provokuje na dvorku, kde capal holub a hlavně tak velezajímavé informace, že dlouholetý konkurent Brok už stárne, protože na kandelábr nečůrá dost vysoko a také, že hezká kokřička Zuzanka ze sousedního baráku zase hárá. Tedy - já měla také psa, ale pouliční "čtení" jsem mu nikdy nezakazovala. Jasně, nesměl baštit všelijaké svinstvo nebo se v něm dokonce povalovat, to jsem vždycky hned mírně škubla vodítkem a okřikla ho. Ale on mi to neměl za zlé a okamžitě vždycky poslechl, protože věděl, že pokud mi v tomto ustoupí, ustoupím zase já jemu u další zajímavé indicie, zastavíme se a já počkám, až si ten příběh v klidu "dočte".