Jedna písnička jisté mé oblíbené skupiny praví: "Je to bída na tom světě, že by jeden utek. Sotva přejdeš jedno hoře, hned máš jiný smutek." Tak nevím, jestli by si tohle neměla zanotovat i naše ubohá planeta. Tamhle sice jen povodně, odnde ale rovnou tsunami, do toho tornáda a jiné živelné pohromy, k tomu připočti tu spoustu lidí, kteří jí dnes a denně ubližují a drancují...A ona tu přesto stále je. Možná už pláče a někam do vesmíru jí kanou bolestné slzy, ale stále ještě JE. A kdo si neuvědomuje, že už v tom lze spatřovat zázrak, ten je...no, sprostá být dnes nechci!