Tak prý nějaký nově objevený rukopis tvrdí, že Jidáš Iškariotský byl nevinný! No fajn, na tom mně ale pramálo záleží, můj život nechce sahat až k Jidášovi. Mně vadí, že mi můj mladší brácha před dvaceti léty vzal velkou duhovou kuličku a že moje matka vyhodila těsně před tím do popelnice moji sbírku korálků, které jsem pokládala za velmi cenné. Jistě, od dětství jsem věděla, že ta pestrobarevná sklíčka žádnou cenu nemají, ale nález každého z nich mne blažil, když jsem se až po kolena rousala v potoce pod babiččiným stavením v Jizerských horách a máchala přitom bosé nohy až po kolena v bystré ledové vodě. Možná, že za tisíc let někdo najde můj deníček a oduševněn jeho nálezy a ztrátami, prohlásí za svaté ty fialové a tmavě zelené hvězdice z Jablonce,! Kdo ví!