Někdy se vám před očima odehraje epizodka která dává tušit, že zvířata jsou v určitých případech moudřejší než lidé. Mně se to stalo právě včera. Z parku proti mně vychází mladá dvojice se psem. Žena je přehnaně namalovaná a navoněná, upravená jako z módníhi žurnálu. Pán v elegantním obleku, dokonale vyholený, prostě každým coulem úspěšný. A pes - jak jinak - veliký. Vysoké lovecké plemeno, zaručeně s dokonalým rodokmenem. Je zajímavé, jak často si novodobí zbohatlíci opatřují velikého psa, asi si potřebují upevňovat sebevědomí. Pes vystrčil mordu do vozovky trochu víc než bylo muži milo, i strhl ho za mohutný obojek zpět. Ne krutě nebo vztekle, to bych mu dala! Ale psovi se to stejně nelíbilo. Přála bych si, aby se mu v tu chvíli jeho páníčkové podívali do té velké ušlechtilé tváře. Naprosto jistě v ní měl vepsán výraz blazeované nadřazenosti nad těmi voly, co ho vlekou na řetěze jako otroka a přitom si o sobě myslí bůhví co!