Je zajímavé, že člověku někdy zůstanou v hlavě vzpomínky na něco hrubého, nevhodného, vryté daleko víc, než na ušlechtilé a příkladné činy svého bližního. Prozradím vám něco na svojí matku-ale než to vyslepičím, musím vám načrtnout portrét své maminky. Jedním slovem dáma! Přátelé rodiny často říkali, že by si ji dovedli představit ozdobenou démanty a krajkami na nějakém starodávném zámeckém portrétu. Ne že by to nebylo na pováženou, v dobách úderníků a jeřábnic v montérkách. Ale i když se maminka oblékala co nejskromněji, jemnými způsoby a jistou cudnou plachostí se od soudobých žen nesmírně odlišovala. I v dobách, kdy sama musela obléknout modrý silonový plášť a rutinně na koštěti myla schody, vypadala jako zakletá princezna. Jak se ale občas ukázalo, její dokonalé, jemné chování dokázalo takové prostředí přece jen nahlodat. Jako jednou... Šly jsme spolu po Václavském náměstí, takhle po dešti to bylo. Maminka bez ohledu na svojí drobnou postavu energicky rázovala davem v nepěkně rozšmajdaných laciných mokasínách a přímo za ní se najednou vynořil vysoký štíhlý pán vzhledu poněkud vulgárního, však oblečený jako ze zahraničního žurnálu - tmavý deštník na holi měl úhledně stočený a rádoby elegantně jím pošvihoval. Jenomže jak držel nachlup krok za mou matkou, podařilo se mu špičku deštníku zabodnout jí přesně do té rozšmajdané, příliš velké boty.
"Pardon," zamumlal pokorně a máti k němu obrátila pečlivě učesanou hlavičku vcelku milostivým způsobem a bezeslova pokývla. Jenomže jak byl nakročen a rozmáchnut, při dalším pohybu se ten švihák trefil do stejného místa opět. A tu moje jemná maminka vycenila bezvadný chrup jako zuřivý vlčák a procedila pobouřeně:n"Hergot!" Na ten její úlet dodmes ráda vzpomínám. A hlavně na nevěřícný pohled toho elegána!