Boží mlýny asi opravdu melou jistě - a někdy možná ani ne tak pomalu, jak se tvrdí! Jak je to dávno, co jsme sledovali závody Formule 1 v Číně, kde vítěz Michael Schumacher nejen zářil blahem (což je pochopitelné), ale poskakoval, culil se a vyváděl jako malej Jarda, což je nepochopitelné? Vcelku bych mu ani to neměla za zlé, že miluje svá vítězství a těžko snáší prohry je už jistě dávno každému divákovi známo. Jenomže tenkrát to trochu přehnal. Úplně to působilo jako psychický teror namířený proti soupeři Alonsovi, který stál na stupínku pro druhého jezdce, mladý a zklamaný tak, div že nebrečel. Musím připustit, že na vítězství nefandím v závodech jemu, ale Schumacherovi, i když v poslední době říkám: "Ten mladej je dobrej! Ale je to ještě štěně, může si na absolutní vítězství ještě nějaký čas počkat, až Schummi v závodech ukončí svoji kariéru". Ale tentokrát jsem byla vysloveně na straně mladého Alonsa. Ani mne moc nepřekvapil výsledek dalších závodů, kdy Schumacher nedojel. A tím méně se divím, že mechanici obracejí jeho auto naruby a nemohou pochopit, jak k výpadku motoru došlo. Za ten výsměch pro soupeře v Číně měly pro něj ty boží mlýny tentokrát řešení operativně po ruce.