Všemožné myšlenky

Blog in czech language hwere i publish thoughts about world around.

Thursday, March 08, 2007

Tak jsem se dověděla, jak se v tomto státě máme čím dál lépe, čehož důkazem je fakt, že průměrná měsíční mzda jedince se vyšplhala skoro na 22 tisíc měsíčně. To mi poněkud připomíná dávné chvalozpěvy o vzrůstu mezd v porovnání s tím, že ceny jsou stálé. Alespoň to poslední nebyla lež. Nu tentokrát glosátor aspoň ihned uvedl na pravou míru, že průměrnou mzdu ale nebere více než dvě třetiny občanů! No proto! Cítila bych se jinak hrozně méněcenná, protože já se jí tedy ani vzdáleně neblížím. Jo, kdybych jí pobírala, to bych si foukala. Z uvedené úvahy ovšem vyplývá, že do průměrné mzdy jsou započítáni lidé s extrémními platy stejně jako chudáci, co žijí za životní minimum. A to je prosím fuj, protože to je zkreslující a nevypovídá to o blahobytu země, ale o blahobytu několika mála jedinců. Zatímco já, já nepotřebuji blahobyt, netoužím po domě s vyhřívaným bazénem a po úsporách a investicích v bance. Spokojený život člověka bych si představovala v prostých jistotách. Jistotu střechy nad hlavou, klidně v pronajatém bytě, když na nájem budu mít, přiměřený dostatek tepla, světla, slušné jídlo a oblečení a protože přec jen nejsem prosté hovádko, kterému toto všechno stačí ke štěstí, také nějaké finance na knihy, na kino, divadlo, na vstupy do výstavních síní... Soukromě mi je smutno, protože kdysi jsem na toto všechno měla, dnes už ne. A tím víc je mi smutno za ostatní, kteří dorůstajli do časů, že už to nepoznali. Ale co, hlavně že se máme dobře, blahobyt vzkvétá, vždyť průměrný měsíční plat na osobu je skoro 22 táců!

0 Comments:

Post a Comment

<< Home