Hladiny českých řek už zase hrozí! Není divu, počasí je v posledních létech samý výkyv. Někdy horka, že by jeden zemřel, jindy tvrdé zimy nebo holt jindy ty povodně. Pomalu bychom si měli zvykat. Zeměkouli už dlouho říkáme " naše modrá planeta" a drancujeme ji přitom, jak jen to jde. Deštné pralesy mizí po kvantech každým dnem, do moří trousíme náklad ropy ze ztroskotaných lodí, skleníkový efekt ze zplodin všech hnusných smrdutých auťáků, co jen jich na této planetě jezdí také není zanedbatelný... a matka Gaia, jak naši planetu kdysi nazývali naši předkové na znamení, že ji uznávají jako živou bytost, konečně říká své "ne". Matka může své děti milovat a přehlížet jejich prohřešky hodně dlouho, ale pokud není vyloženě pitomá, jednoho dne se vzepře. Každý pes se oklepe, když se mu v kožichu přemnoží blechy a začnou nadmíru kousat. A lidé koušou svoji matku, drancují a zabíjejí ji každým dnem, to už si dnes leckdo uvědomuje. Proto se mění klima, proto čím dál víc hrozí tsunami, tornáda, hurikány... a záplavy. Je ovšem hodně důležité, aby se člověk zachoval jako myslící Člověk, nikoli jako pitoma. Pokud se tací najdou na kompetentních místech v čase dalších českých záplav, možná z toho tato krajina tentokrát vyjde bez následků. Na to je, pravda, třeba ovládat matematiku a mít kus zdravého rozumu v hlavě. Vodu v hrázích a přehradách odpouštět včas, nečekat, až dojde k tomu, k čemu už v minulých létech došlo.