Můj dědeček byl moudrý muž. Dokonce už ve velmi mladém věku. Velice rázně odmítl rodiči vnucované studium práv s odůvodněním, že k nějvětším nespravedlnostem dochází u soudů a on že na něco takového nemá žaludek. Bylo, je a bude, zdá se. Soudy mohou pod záminkou potrestání zločinu zdiskreditovat nevinného, posadit ho za katr, zničit mu tak život, pošramotit rodinné zázemí, připravit ho o práci, o výdělek, o určitý úsek života - a to vcelku beztrestně, jak se ukazuje na případu mladého muže, který měl odvahu za toto žalovat - a vyhrál jen částečně. Mám na mysli toho chudáka, co nevinně bručel dva roky a když si dovolil vyčíslit škodu na 200 000 korun, bylo mu po dlouhém handrkování nakonec přiřčeno o málo víc než polovina. A všichni mocipáni se tváří, že tak je to správné. Jářku, to si málo ceníme dvou let života člověka, kdo dává do státní kasy svůj podíl na daních. Prý byl tenkrát rošťák, boxoval a hlásil se ke skinům... to je sice hezké, ale jak se nakonec prokázalo, byl to nevinný rošťák a jako takový neměl ve vězení co dělat. Jestli se tam přece ocitl, někdo prostě odvedl svoji práci špatně. A ten by měl být za to potrestán. Třeba klidně tím, že odškodné bude tomu postiženému platit z vlastní kapsy, ono by ho to příště asi naučilo vyhodnotit situaci lépe. Ostatně jsem se velmi divila, o jak směšně malou částku ten člověk vlastně žaloval. Když spočítám uniklý průměrný dvouletý příjem plus náklady na soudy a advokáta plus něco za tu ostudu a celkovou morální újmu, jaká mu byla zopůsobena (a to by měl být slušný balík), já bych to viděla tak na pět milionů, to by skutečně mělo nějakou cenu!