Docela mne vzala úvaha v tisku, zda by měli být nějak postiženi pracovníci nemocnice, kteří vezli bezdomovce do azylového domu na korbě auta, protože zaváněl. To je mi mnoho povyku pro něco, zatímco podstatu věci nikdo neche vidět! Abych to ozřejmila i těm, kteří něvědí oč jde: Bezdomovec se objevil v čekárně nemocnice, ošetření nevyžadoval, jen seděl a smrděl. Personál se ho tudíž chtěl zbavit a bylo rozhodnuto, že ho odklidí do azylového domu, aby se tam o něj postarali. Protože k dispozici byla pouze sanitka (kterou by po převozu takovéhoto pasažéra museli složitě dezinfikovat), rozhodli se, že ho k převozu naloží na korbu služebního auta. Bezdomovec před azylovým domem zkolaboval, čímž záchranářům nezbylo nic jiného, než ho znovu naložit a odvézt do nemocnice - a protože už na korbě docestoval jednou, ani tentokrát se se záchrankou neobtěžovali. Já bych se ptala spíš takto: jak je možné, že toho člověka vůbec z nemocnice odlifrovali pryč? To nikdo nepochopil, že se možná ostýchá požádat o pomoc a vysvětlit své potíže, že se jen podvědomně jako zvíře doplazil na místo, odkud pomoc očekával? Později se ukázalo, že jeho zápách měl své opodstatnění, například rozjitřenou ránu na noze, kvůli které mu museli rozstříhat ponožku přímo na těle. To nemohl školený personál rozpoznat hned? Ostatně nebavme se o tom, zda bylo či nebylo diskriminující vozit páchnoucího bezdomovce na korbě, bavme se o tom, zda není víc diskriminující z některých lidí ty páchnoucí bezdomovce nadělat!