Lidé jsou čím dál nervóznější. Mnoho jich povykuje, jak by se mělo žít přesně podle nějakých dokonalých vzorů, ale nikdo to nedodržuje a někteří jsou z toho jen zbytečně v amoku. Heslo "žít a nechat žít" už asi dnes vůbec nikdo nezná. Posledně jsem se o tom také přesvědčila. Přecházely jsme s matkou silnici. Pravda. na místě, kde se to nemá, ale známe to místo řadu let, je tam tramvajový ostrůvek, který přechod usnadňuje. Tím spíš jsme tam přecházely ten den, protože matka chtěla nastoupit na tramvaj. Tramvaj právě přijížděla a přestože musela ve stanici zastavit a my přecházely o několik metrů dál, řidička zvonila jako zblázněná. Máti si nastoupila a já už ani nečekala a stejnou cestou jsem se vracela na druhou stranu. O nic nešlo, auto v tom směru nikde vůbec na dohled a tramvaj stála ve stanici a lidé pořád nastupovali. Paní řidička ale opět káravě zvonila jako na poplach. Hergot, proč??? Jsem dospělá, zletilá už několikrát, na stejném místě přecházím a sama nastupuju na tramvaj už víc než dvacet let, (přece nepoštráduju na vymalovaný klouzavý přechod zcela zbytečně nějakých padesát metrů dopředu a padesát metrů zase dozadu), nehrozí nejmenší nebezpečí, zlobila jsem se v duchu a ač nezákonná, nedovedla jsem v té chvíli spolknout příhanu na adresu té řidičky - "kráva jedna hysterická!"