"Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme - už jsme tu. " Tak se kdysi rozverně ohlašovali po dlouhé nepřítomnosti naši dědečkové a pradědečkové ( a v závěsu při tom asi měli stejně rozverné babičky a prababičky, ať se dnešní doba tváří jakkoli odmítavě k tomuto mému tvrzení) . Já měla právě dovolenou. Použila jsem ji skutečně pouze k relaxaci, užitečného jsem neudělala snad ani za pětník. Prostě jsem z těch posledních časů byla nějak vyždímaná, vyšisovaná, musela jsem se zfláknout úplně od všeho, uchýlit se do samoty (nikoli - bohužel - do hluboké samoty například amazonských pralesů, pouze do svého království, do jednoho malého domečku v jižních Čechách). Když jsem teď nazpět, cítím se bezbranná, jako nahatá ba ještě víc. V té izolaci jsem měla svůj řád, své světlé i tmavší chvilky, ale hlavně svůj klid. Zde, v "civilizaci," zase zním a rezonuji naplno, hlavnmě díky erudovanému zpravodajství: Jedna ženská v babském věku se provdala za mladíka, který je synem nevyhlášenějšího teroristy(no a proč ne, ať si to užijou), slavná česká modelka se na jisté řecké pláži povalovala úplně nahá ( tak hergot lidi, o co jde? I já si kdysi na nudapláži na Rujaně se svým pozdějším manželem užívala úplně bez šatů! A ujišťuji vás, že tenkrát jsem měla tělo, za kterým se na té našlapané pískovině každý ohlédl, při výšce 178 centimetrů to bylo 93 - 63 - 93, hotová klasika. (a dneska po tom pes neštěkne). Taky vybíjíme drůbež se zhoubnou chřipkou (kolik snahy asi lidé dali napřed do činností, které tu nákazu pomáhaly rozšířit?). Prostě - jsem už zase v pr... pardon, v civilizovaných končinách!