To jsou mi věci, čím dál prapodivnější na tomto světě. Moje babička měla v dětství chůvu, která jí bezmezně milovala. Babička ale byla jako panské dítko poněkud zpovykaný fracek, který té lásky zneužíval. Největší radost jí činilo, když jí chůva vzala "na koníčka", posadila si ji na záda a po čtyřech s ní oblézala rozměrné pokoje. Když přitom natrefily služku Francku, která myla podlahu, babička přitom svého "koně" nabádala, aby nepil z Francčina kýble vody, protože kdyby se té špíny napil, tak umře. I to rozmazlené děcko už mělo zafixované, že něco prostě ke konzumaci není. Zatímco nedávno jsem se dočetla o jednom indickém chlapci, který prý odmalička popíjí benzín. Asi každý mi dá zapravdu, že pití benzínu je nebezpečnější než pití špinavé vody z podlahy. Ze špinavé vody může být někomu špatně, někdo z ní nanejvýš může dostat tyfus. Zatímco benzín je neřád sám o sobě. Osobně mně zaráží, jak to ten kluk vůbec může do sebe dostat, že mu to nesmrdí, no ale proti gustu žádný dišputát, jak známo. Benzím však působí na mladý organismus jako návyková droga, chlapec je díky svému zlozvyku už v mladém věku agresívní a nezvladatelný. Co s tím? Asi budu působit jako potvora, ale já bych doporučila tomu vejlupkovi dopřát neomezený přísun. Převychovat se zjevně nedá, to už se prokázalo v průběhu let. No a když se brzo upije (ubenzíní nebo jak by se to dalo říci), přestane hrozit, že ve svých agresívních záchvatech někomu ublíží.