Kdybych měla uvést, na kterého ze současných politiků si potrpím, bylo by to za nula bodů, nemusím ani jednoho. Často diskutovaný pan Paroubek je mezi nimi už úplně někde na chvostě. Teď ale konečně také jednou trefil hřebík na hlavičku ve sporu o americký radar. Vadí mu, že vláda nekomunikuje se starosty obcí, kterých by se vybudování radarové stanice týkalo, že místo sebe nastrkuje vládního zmocněnce, kterému nejde o vyhovující zprostředkování mezi vládou a starosty a pouze donekonečna opakuje, jak je důležité u nás ten radar postavit. Paní parkanová zase, místo aby jednala, skládá oslavné častušky. Což je pravda. Paroubek sám by se prý přikláněl k návrhu, aby se vybudování radaru rovnou neodmítalo, ale aby se vyčkalo až po amerických prezidentských volbách, až bude jasná další politická strategie USA. To zní rozumně, kdybych byla na to téma tázána já, odpověděla bych stejně. Ale právě pro tu nelásku ke statnému panu předsedovi, nedovedu se z jeho rozumné odpovědi jaknáleží radovat. Vyjádřila bych to starým českým pořekadlem: "Ale co, i slepé kuře ovčas najde zrno."

Tak se mi zdá, že žijeme pod vládou šašků. Pravda, jaksi průběžně, abychom se jim nesmáli, udělají občas nějaký podraz na chudý lid a odhlasují něco, co mu pořádně sáhne do peněženky, ale potom zase hned vymyslí něco, co je jen a jen k smíchu, i když to na první pohled tak nevypadá. Jako teď ty rozšířené zóny placeného parkování po Praze. Je kolem toho zmatků, peněz to také nestojí málo, lidé jsou naštvaní a samozřejmě se zatím nesmějí. Ale začnou se posupně řehtat, až jim konečně dojde, že ta vrchnostenská banda jim zase vytáhla z kapsy nějaké poplatky za nic, protože s koupenou kartou nebo bez ní, v Praze prostě v klidu nezaparkují nikdy. I každé malé dítě by pochopilo, že je tomu tak proto, že aut je prostě mnoho a parkovacích míst málo. A koneckonců, oni to ti soudr... pardon, vládní představitelé také vědí, ale nepálí je to. Oni mají svá místa vyhrazená a aby byli spokojení obyčejní lidé, o to jim přece vůbec nejde. Hlavně aby se zase nějakou kapkou naplnila státní pokladna, aby bylo co rozfofrovat.

Čtvrtině Čechů prý hrozí infarkt nebo mrtvice, protože mají vysoký tlak. To je současná oficiální statistika. A je prý pravděpodobné, že lidí takto ohrožených je ještě víc, protože mnozí to vůbec nevědí a proto se neléčí a do statistik nespadají. Jako příčina je uváděno přesně v tomto pořadí: kouření, nadměrná spotřeba alkoholu a soli, nadváha a stres. Já tedy nevím, ale řekla bych, že největší příčinou je právě to poslední jmenované, totiž stres. Jako malá holka jsem jezdila ke vzdálenému příbuzenstvu na venkov. Všichni početní příbuzní i jejich přátelé (jedno zda muži či ženy) baštili mastné, až se jim prášilo od huby, na talíři si dosolovali hotovými závějemi, kouřili ty nejsprostší cigarety bez filtru, většina z nich do sebe lila pivo i tvrdý alkohol jako do kanálu a žádný nevážil pod metrák. To jediné, co jim na rozdíl od dnešních lidí v žití scházelo byl stres. Nikdy nebylo třeba tak rychle nakrmit krávu, svézt seno před bouřkou nebo stihnout autobus na směnu do fabriky, aby nezbyl čas na dopití ohromného hrnku černého kafe, na zakousnutí buchty či bramborové placky, na pár šluků z levné cigarety. Nikdo si nehonil triko, protože na běžné životní potřeby stačilo co si vydělali a vypěstovali k tomu na vlastních pozemcích, životní pohodu neviděli v majetku. Vlastní střechu nad hlavou, to jo, svůj barák měla každá rodina! Ale už televizi jen tu a tam někteří, stejně jako lednici, za přepych se považoval mixér nebo elektrická remoska. Auto neměl v celé vesnici nikdo a každý by si asi jen poklepal na čelo, že přece nebude platit jeho údržbu a benzín a ještě se nechá buzerovat od policajtů. Má zdravé nohy a v kůlně ještě předválečné poctivé kolo, to do deseti kilometrů stačí a dál se prostě dojede autobusem. Předměty jako myčka na nádobí nebo sekačka na trávu byly neznámé a soudím, že i kdyby známé byly, každý vesnický chlap by o manželku nebo dceru přerazil hůl, pokud by po nich zatoužila, protože umejt nádobí musí pořádná holka dokázat už jako malý pindě a posekat trávu zvládne každý kluk, jen co udrží kosu. A ženské k chlapům s těmito názory zbožně vzhlížely, když jim do chalupy dovalili (většinou stejně za peníze, co si ženy samy vydělaly v místním JZD) "poloautomatickou" pračku, která dovedla ohřát napuštěnou studenou vodu na požadovanou teplotu a po otočení knoflíku se v ní točila vrtulka, místo aby bylo třeba pracně drbat prádlo na valše v neckách, jestli to vidí maminka v nebi, ta asi kouká! Nervovat se, běhat ve stresu, proč? Vždycky musel zbýt nějaký čas na posezení s rodinou, na rozvleklé povídání se sousedkou přes nízký plůtek, na partičku karet s kamarády... a ze světa odcházeli způsoby velmi rozličnými, ale na mrtvici jen málokdo a všichni vesměs ve vysokém věku.