Není tomu tak dávno, co jsem si přečetla článek o jednom samotáři, který žije obklopen zvířaty, převážně psy. Miluje je, vychovává a ty zklamané učí, jak se znovu neagresivně vyrovnat s lidmi, prostě jim dělá psího psychologa. Prý je rozvedený - a v článku se praví, že není divu, která žena prý by chtěla žít na samotě s podivínem obklopeném psí smečkou. A to by se autor podivil! Pan Rudolf Desenský je vysloveně moje příbuzná duše. Celé roky o takovém smysluplném životě sním, i když mně jsou bližsší kočky a kdyby to bylo možné, přála bych si žít uprostřed jejich chlupaté tlupy. Dosud k tomu nedošlo, protože jsem jako většina lidí zbabělec, nedovedu změnit zaběhaný život, pravidelné zaměstnání, určitý jistý příjem, byt, na podlaze koberce... prostě to, co se považuje za civilizační vymoženosti. Kdybych nebyla zbabělec, napsala bych panu Desenskému a nabídla se mu za družku. Třeba by na to skočil, aby mu nějaká baba vyprala a navařila vedle kotle psího žrádla taky guláš pro něj. No, zatím jsem nenašla odvahu. Ale kdybych si mohla dovolit psa, vím, ke komu bych ho šla shánět. Protože psi od takového "pána" budou jistě šťastní a proto hodní a přátelští.

Léto, léto mé... zpívala kdysi krásně Iveta Bartošová. Já si nezpívám, na mne jde depka. Pár týdnů byla vedra - a všechno u nás začalo být vzhůru nohama. Najednou se nedostávalo vody, chyběla elektrická energie a dokonce i dostatek kontejnerů na plastový odpad. To ostatní bylo velmi špatně řešitelné, ale množství potřebných kontejnerů by se snad podle spotřeby tekutin na člověka v tomto období nějak spočítat dal, to mi nikdo nevymluví. A nestalo se! To je pořád verbování jako ve škole "třiďte odpad, nebuďte líní!" Nejsem líná, ale každý by si měl uvědomit, že k třídění odpadu také musí být odpovídající bytové podmínky! Kam já mám v garsonce dávat zvlášť papír, plasty,sklo a běžné odpadky, když mám u kuchňského koutku místo tak akorát na jeden malý košíček!? Přesto jsem to nouzově (a málo esteticky) vyřešila a třídím! Tuhle jsem šla ještě za největších veder vynést ráno dvě tašky plné plastových láhví - a kontejner narván až k prasknutí. A nějaká popelnice na smíšený odpad nikde v dohledu. Co teď? Přece tady nenechám látkové supertašky, se kterými chodím na tržiště pro zeleninu? Jako že kdybych je i oželela, zaručeně za chvíli půjde nějaký podnikavec, obsah vyhodí, tašky sbalí. Proti své vůli jsem se holt zachovala jako čuně a všechny ty flašky jsem pietně nakladla vedle kontejneru