Všemožné myšlenky

Blog in czech language hwere i publish thoughts about world around.

Monday, May 28, 2007

Docela mne vzala úvaha v tisku, zda by měli být nějak postiženi pracovníci nemocnice, kteří vezli bezdomovce do azylového domu na korbě auta, protože zaváněl. To je mi mnoho povyku pro něco, zatímco podstatu věci nikdo neche vidět! Abych to ozřejmila i těm, kteří něvědí oč jde: Bezdomovec se objevil v čekárně nemocnice, ošetření nevyžadoval, jen seděl a smrděl. Personál se ho tudíž chtěl zbavit a bylo rozhodnuto, že ho odklidí do azylového domu, aby se tam o něj postarali. Protože k dispozici byla pouze sanitka (kterou by po převozu takovéhoto pasažéra museli složitě dezinfikovat), rozhodli se, že ho k převozu naloží na korbu služebního auta. Bezdomovec před azylovým domem zkolaboval, čímž záchranářům nezbylo nic jiného, než ho znovu naložit a odvézt do nemocnice - a protože už na korbě docestoval jednou, ani tentokrát se se záchrankou neobtěžovali. Já bych se ptala spíš takto: jak je možné, že toho člověka vůbec z nemocnice odlifrovali pryč? To nikdo nepochopil, že se možná ostýchá požádat o pomoc a vysvětlit své potíže, že se jen podvědomně jako zvíře doplazil na místo, odkud pomoc očekával? Později se ukázalo, že jeho zápách měl své opodstatnění, například rozjitřenou ránu na noze, kvůli které mu museli rozstříhat ponožku přímo na těle. To nemohl školený personál rozpoznat hned? Ostatně nebavme se o tom, zda bylo či nebylo diskriminující vozit páchnoucího bezdomovce na korbě, bavme se o tom, zda není víc diskriminující z některých lidí ty páchnoucí bezdomovce nadělat!

Thursday, May 17, 2007

To je zajímavé, že se čím dál víc zpřísňují a zpřesňují zákony, dokonce jich přibývá, takže se (s prominutím) bez zákona ani neupšouknete, ale přesto se pořád mohou dít věci, jako je teď ten nejnovější skandál okolo ztracené Aničky a mučeného malého Ondry. Pravda, nebýt pozorného člověka ze sousedství, všechno možná mohlo být ještě daleko horší, ale já se ptám: jak je možné, že až náhodné elektronické propojení dětského hlídacího systému odhalilo, co se v sousedství děje za divnosti. Říká se, že Češi jsou hrozně zvědaví, do všeho rádi strkají nos a přiznám se, že často se mi to také tak jevilo, tentokrát si ale říkám, že v té zvědavosti možná naopak nejdou dost daleko. Opravdu si nikdy z okolí nevšiml, že by se malý týraný chlapec choval na veřejnosti nějak divně? Nikdo ze školy si nenašel čas, aby přišel do jeho domova zkontrolovat, za jakých podmínek se dítě v soukromí učí? Skutečně se matce dařilo ukrývat malou Aničku tak důkladně, jak o tom dnes všichni hovoří? To tedy promiňte, ale tohle se mi moc nezdá!

Friday, May 04, 2007

Lidé jsou čím dál nervóznější. Mnoho jich povykuje, jak by se mělo žít přesně podle nějakých dokonalých vzorů, ale nikdo to nedodržuje a někteří jsou z toho jen zbytečně v amoku. Heslo "žít a nechat žít" už asi dnes vůbec nikdo nezná. Posledně jsem se o tom také přesvědčila. Přecházely jsme s matkou silnici. Pravda. na místě, kde se to nemá, ale známe to místo řadu let, je tam tramvajový ostrůvek, který přechod usnadňuje. Tím spíš jsme tam přecházely ten den, protože matka chtěla nastoupit na tramvaj. Tramvaj právě přijížděla a přestože musela ve stanici zastavit a my přecházely o několik metrů dál, řidička zvonila jako zblázněná. Máti si nastoupila a já už ani nečekala a stejnou cestou jsem se vracela na druhou stranu. O nic nešlo, auto v tom směru nikde vůbec na dohled a tramvaj stála ve stanici a lidé pořád nastupovali. Paní řidička ale opět káravě zvonila jako na poplach. Hergot, proč??? Jsem dospělá, zletilá už několikrát, na stejném místě přecházím a sama nastupuju na tramvaj už víc než dvacet let, (přece nepoštráduju na vymalovaný klouzavý přechod zcela zbytečně nějakých padesát metrů dopředu a padesát metrů zase dozadu), nehrozí nejmenší nebezpečí, zlobila jsem se v duchu a ač nezákonná, nedovedla jsem v té chvíli spolknout příhanu na adresu té řidičky - "kráva jedna hysterická!"