Tak už máme v Praze vánoční smrk pro "staromák"! Bylo mi ho líto, když psali, jak jej vytipovali z několika jiných a jaké potíže provázelo jeho kácení. Je smutné, že smrk je skoro stoletý, než naroste další takový z malého semenáčku, už tu dávno nebudu a kdoví, jestli ještě vůbec bude držet pohromadě tahle planeta. Potěšující ale je, že tentokrát se asi pro celorepublikovou prestiž zbytečně neplýtvalo! Smrk byl v dolních metrech zasažen hnilobou, je tudíž jasné, že dřív nebo poizději by stejně musel pryč, aby nikoho neohrozil, tím spíš, že stál při cestě. A kdyby náhodou lesníci prodleli a strom při nějaké vichřici padl, kdoví, co by se mohlo stát! Každopádně by z bezmála stoletého stromu byl jen otop. Takhle ještě předtím potěší oči dětí i dospělých a snad se i jeho duše bude o to vyrovnaněji odebírat k Stvořiteli. Nejsem přítelkyní vánočních trhů se vším tím zmatkem a spoustou lidí, ale kvůli velikému stromu každoročně zacházím právě jen na Staroměstské náměstí.

Za příběh se šťastným konce by se bezmála dala označit příhoda, která se stala ve středu večer v Praze 10. Devětačtyřicetiletý muž dal do trouby péci maso a odešel do nedaleké restaurace. V bytě přitom nechal bez dozoru dvouletou dcerku. Jenomže se v hospůdce tak trochu zapomněl a maso se v troubě vznítilo. Naštěstí sousedé všas zpozorovali, že se z bytu line dým a přivolali hasiče a záchrannou službu. Holčičce se vůbec nic nestalo, potud tedy vše dobré. Ovšem státní zástupkyně dala neprodleně pokyn ke stíhání otce, který opuštěním dítěte spáchal trestný čin. To je nejen její právo, ale i povinnost. Nechat dítě doma bez dozoru a vypadnout do hospody, ne promiňte...? Na druhou stranu ale... Bylo zjištěno, že mužský, kterému zbývá rok do padesátky, pečuje o malé dítě sám. Dost dobře si dovedu představit, že to prostě nezvládá, že je toho na něj moc. On to bývá dost perný úkol i pro ženskou, natož pro chlapa. Pomohl mu někdo? Zajímal se vůbec o to? Dnes je obžalován, možná půjde až na tři roky do basy a holčička tím pádem do děcáku. Je tohle spravedlivé???

Není tomu zase až tak dávno, co jsem na těchto stránkách prezentovala svůj názor ohledně trestu smrti. Jen jsem nedokázala najít dost exemplární příklad na kterém bych jasně demonstrovala, proč jsem já, jinak mírumilovná osoba, jednoznačně pro a ne proti. Dnes ho mám. Recidivista David Lubina byl za loňskou vraždu televizního střihače Michala Velíška odsouzen do vězení na 25 let. Podle odborníků údajně nelze předpokládat jeho převýchovu, téměř devět let už prožil za mřížemi a nenapravil se. Tedy: předně pokládám za velice sporné, zda může pobyt ve vězení někoho napravit. Leda snad zastrašit, takže začne na svobodě vegetovat jakž takž podle stanovených norem, aby tam nemusel znovu. V tomto případě ale po 25 létech pravděpodobně nenastane ani to. Pokud vím, Lubinovi je v současné době asi 33 let. Plus 25 roků basy (doufám totiž, že tohohle miláčka za dobré chování nepustí dřív). Čili zhruba v roce 2031 vyjde z vězení jako chlap před šedesátkou, který z toho 34 let bručel. Při současném trendu světového vývoje práci patrně nenajde, i kdyby chtěl. Bude přežívat na podpoře a potloukat se po ulicích jako bezdomovec, na obtíž slušné lidské společnosti. Kdoví, zda mu z toho nelupne v bedně a nespáchá zase nějaký zločin. Možná stačí dokonce celou sérii, než ho znovu lapnou. A teď se zamyslete: má s tímto rizikem cenu si takového lumpa řadu let chovat na státní útraty jako v bavlnce? A než řeknete že jo, tak si vzpomeňte, kolik nevinných lidí na této planetě nemá střechu nad hlavou a denně umírá hlady!

Brzo budou Vánoce! Prosím, nebijte mne! Vím, že to říkám lehkomyslně, protože jejich šílenství příliš nepodléhám, negruntuju a nepeču. A dnes bylo venku ještě tak pěkně, že by počasí mohlo reprezentovat velmi zdařilý podzimní den! Ale ty Vánoce podle kalendáře přitrhnou za necelých šest týdnů a s nimi světýlka a vůně vanilky a sobi a Klaus... tedy Santa, ten náš se saněmi dárečků asi rejdit Českem nebude... A k Vánocům patří stromek. Někdo má dnes doma praktický umělý, jiní pořád ještě obětují čím dál větší částky za smrček, borovičku či jedličku pravou, s lesní vůní - ačkoli ten zvyk je vlastně z historického hlediska hodně novátorský, prosadil se v Čechách někdy za Babičky Boženy Němcové. Ale maminka mi vyprávěla, že za první republiky, pod vládou tatíčka Masaryka, stával na Václaváku ohromný svítící strom a říkalo se mu Strom Republiky. Tenkrát jsem jen otvírala žasnoucí dětské oči a představovala si, jak to muselo být krásné. Jenomže léta plynou, vážení! Něco málo ze starých časů se vrátilo ( když přibyli tuneláři, gauneři a zločinci všeho druhu), Strom Republiky zase stojí a okouzluje dětské oči. Ale já už nejsem dítě a navíc mne neuchvátí ani sebedražší propaganda. Dřív jsem nevnímala něco, co dnes už chápu. Na ten letošní Stom se nepůjdu podívat. Viděla jsem ho v televizi - ještě krásný, zdravý, urostlý smrk, určený k smrti jen pro lidský flanc. Ne, pardon, to není nic pro mne.

Chování některých lidí je mi stále záhadou. Jako dnes. Jdu po ulici a najednou narazím na zátaras. Kočárek "golfové hole" s miminem, další neurčitelné dítě u ruky ošuntěle oblečené matky, proti ní druhá matka, svírající ručku zívajícího chlapce. Mezi tím všude nákupní tašky. ašky spořádaně stojí, mimino na kočárku kulí oči, starší děti spolu nekomunikují a zjevně se otravují, matky si čile povídají a okolí je nezajímá. Že vytvářejí na chodníku barikádu, za jakou by se nemuseli stydět ani Frantíci za velké revoluce, to je pro ně nepodstatné. Zastavím a říkám slušně:"S dovolením..." Nic. "Dovolíte, prosím...?" Žádná změna, jako bych ani neexistovala. matky jen repetí a repetí. Kdybych mohla vyfotit tento výjev a hledala k němu vhodný slogan, odpovídal by jedině výrazně umístěný nápis: " My jsme matky a kdo je víc." No jo, ale prorazit kordónem parkujících aut a obejít přehradu po silnici nelze a jestli si nechvátnu, ujede mi autobus. "Prosím, ráda bych prošla," říkám už maličko důrazněji amyslím si, že pro to sebeovládání se mi za hlavou nutně musí rozlévat svatozář. Ty dvě konečně uhnou, s nechápavými a ublíženými pohledy. Snad si vážně neuvědomují, že závada je na jejich přijímači!

Mnoho povyku pro nic, tak bych nazvala skandál, který právě v těchto dnech probíhá kolem Romů, vystěhovaných ze Vsetína. nemohu si pomoci, mám prostě dojem, že kdyby ti vystěhovaní nebyli právě této národnosti, pes by po nich neštěkl. Jistě by bylo špatné vyhánět lidi z domova a ještě špatnější, kdyby to někdo učinil jen pro jejich barvu pleti, ale pokud jsem se dočetla, v tomto případě jde prostě o neplatiče. A na ty by měl být jeden metr. Když bílý neplatí, je vystěhován, vyhnán, vypuzen až do holobytu a pokud minimální nájem nehradí ani tam, stane se z něj bez pardonu bezdomovec. Není to moc hezké a rozhodně takové řešení neschvaluji, ale mně se nikdo na názor neptá, tak to prostě je. Jenže když neplatí Cikán a je vystěhován, je za tím hned rasová diskriminace! Nepatřím k lidem, kteří Romy nesnáší, tvrdí, že je to všechno jedna verbež a podobné kecy. Lidé nemohou za to, kým se narodili, jakou mají barvu pleti. Bez ohledu na to jsou prostě někteří slušnější a schopnější a ti druzí ne. A na konci prostě zbývají ještě... není pro to slušné slovo. Póvl, odpad. Bylo by asi dobré posoudit, do které kategorie patřili ti, jichž se starosta Vsetína tak promptně zbavil. A potom mluvit!

Hladiny českých řek už zase hrozí! Není divu, počasí je v posledních létech samý výkyv. Někdy horka, že by jeden zemřel, jindy tvrdé zimy nebo holt jindy ty povodně. Pomalu bychom si měli zvykat. Zeměkouli už dlouho říkáme " naše modrá planeta" a drancujeme ji přitom, jak jen to jde. Deštné pralesy mizí po kvantech každým dnem, do moří trousíme náklad ropy ze ztroskotaných lodí, skleníkový efekt ze zplodin všech hnusných smrdutých auťáků, co jen jich na této planetě jezdí také není zanedbatelný... a matka Gaia, jak naši planetu kdysi nazývali naši předkové na znamení, že ji uznávají jako živou bytost, konečně říká své "ne". Matka může své děti milovat a přehlížet jejich prohřešky hodně dlouho, ale pokud není vyloženě pitomá, jednoho dne se vzepře. Každý pes se oklepe, když se mu v kožichu přemnoží blechy a začnou nadmíru kousat. A lidé koušou svoji matku, drancují a zabíjejí ji každým dnem, to už si dnes leckdo uvědomuje. Proto se mění klima, proto čím dál víc hrozí tsunami, tornáda, hurikány... a záplavy. Je ovšem hodně důležité, aby se člověk zachoval jako myslící Člověk, nikoli jako pitoma. Pokud se tací najdou na kompetentních místech v čase dalších českých záplav, možná z toho tato krajina tentokrát vyjde bez následků. Na to je, pravda, třeba ovládat matematiku a mít kus zdravého rozumu v hlavě. Vodu v hrázích a přehradách odpouštět včas, nečekat, až dojde k tomu, k čemu už v minulých létech došlo.

Za posledních stopadesát let došlo na světě k takovému technickému rozvoji, že se jeden nestačí divit. To by samozřejmě bylo úžasné, kdyby technika lidem vždy jen pomáhala a nedocházelo k případům, kdy je sužuje, ne-li diskriminuje. Z toho dobrého namátkou vyjmenuji lékařské technologie, které zachraňují lidské životy. V zastoupení zlého bych připomněla, že dávní vzbouření dělníci měli veliký kus pravdy, když rozbíjeli první stroje, protože se báli, že je připraví o práci. Propagátoři rozvoje tehdy většinou farizejsky tvrdili, že o nic takového nejde, že stroje jen lidem práci uspoří, aby mohli pracovat méně hodin a měli víc volného času pro sebe. A jak to dopadlo vidíme všichni. Jedna část populace stejně čučí v práci přinejmenším osm hodin a nemá čas na rodinu a ženské dokonce ani na slušné vedení domacnosti - a vedle toho jsou neustále se rozmnožující zástupy lidí, pro které se prostě slušně placená práce nenajde. Za největší nešvar ale pokládám současný rozvoj odposlechových a kamerových systémů, které mohou lidi na veřejnosti sledovat na čím dál větším počtu míst. Což o to, kdyby nikdy nedošlo ke zneužití této možnosti, jen bych takový pokrok chválila, vždyť o co rychleji by například policie dopadla zločince nebo vraha, kdyby veřejná místa byla takto soustavně monitorována. Já se ovšem obávám, že díky lidské povaze bude takový zloděj nebo vrah stejně nakonec ve většině případech osvobozen, protože si najme schopného právníka nebo někoho uplatí, ale průměrní lidé se ocitnou v palbě byrokratické buzerace jen proto, že někde nevhodně pustili z vodítka psa nebo omylem vytrousili z kapsy papírek od bonbónu. Asi nejsem sama se svými obavami, mám-li soudit podle dnešního článku s názvem Špehování obyvatel v Británii nabírá na intenzitě.

Shlédnout televizní noviny se pomalu ale jistě stává stejným horrorem jako přestát kultovní "Psycho." Že se dnes dvě děti v rodinném domku udusily při požáru, který vznikl od přímotopu v jejich pokoji je strašné. Neděsí mne fakt, že byly doma samotné. Devítiletý chlapec už by měl nosit na ramenou myslící hlavu, nikoli jen čímsi zakrytý otvor, aby mu do krku nenapršelo. A tříleté holčičce by měl být oporou. Problém nevidím ani v tom, že dvě takové děti rodičové "opustili". Požár pravděpodobně vznikl od přímotopu úplně samočinně, jestliže se na dosah ocitlo něco vznětlivého. Tomu těžko mohli dospělí zabránit, leda by při požáru zahynuli se svými dětmi. Zajímavé je jen to, že rodina je sociálně slabší, (i když nikdo neřekne "chudá" nebo " nemají ani co do huby", to by byla urážka). Zaplatit si ale nějakou mladou slečnu k dětem očividně nemohou. I elektřinu prý měli vlastně vypnutou, napojili se do rozvodu "načerno". Mám to odsoudit? Ne, já se ptám: je správné, aby mnozí měli tak mnoho a jiní museli jednat jako zločinci, aby svým dětem zajistili trochu nezbytného tepla? A že se potom možná vydali ke kamarádovi na skleničku a možná to i trochu přehnali - i pro to mám pochopení. Vždyť nebýt té nešťastné náhody, možná by jim synek vylil na hlavu kbelík studené vody - a život by šel dál.

Já tedy nevím, ale chvílemi se mi zdá, že i ta příroda v určitých případech stojí proti slušným lidem. Alespoň když uvážím tu nedávno prezentovanou historku o těhotné feťácké ženě, která usoudila, že se jí neodbytně chce na velkou, podřepla kdesi u příkopu a místo toho porodila zdravou holčičku. Znám spoustu žen, které nefetují, na příchod děťátka se těší a svědomitě připravují, ale když dojde na porod, je to pro ně nekonečné martyrium a mnohdy dokonce smutně korunované tím, že miminko je zdravotně postižené nebo přinejmenším ne v příliš dobrém zdravotním stavu. A ta nepořádná matka má nejen kliku, ale její neřest jí vedle toho jde vyloženě k duhu. Že by si stačilo "šlehnout" a mimino bude bezproblémově na světě, jako když se vyšprkne slípka?