Nedaleko mého bydliště nedávno vznikla malá prodejna s potravinami. To by mě až tak za srdce nebralo, do domácnosti nakupuji jednou měsíčně ve velkém a v supermarketu, protože ceny drobných obchodníků by můj skromný finanční rozpočet abosutně zruinovaly. Leč podnikavá paní majitelka zařadila do svého sortimentu i obložené chlebíčky a to dokonce za velmi rozumnou cenu. A chlebíčky, to je moje, na ty mě utáhla jako na vařené nudli! Tu a zam jsem si zvykla na malou zastávku v jejím obchodě, odkud jsem si odnášela - na půlce malého papírového tácku uhledně zabalen - chlebíček se šunkou a půlkou vajíčka. Můj zvyk si paní za pultem brzo zapsala do své šedé kůry mozkové a jakmile se objevím ve dveřích, už ten majonézou zalitý nezdravý výdobytek civilizace pro mne balí do tenkého papíru v úhlednou stříšku. V maličkém krámku nikdy nebývá nával, většinou jsem tam jedinou zákaznicí a tak to jde ráz na ráz. V pátek jsem vešla - a u pultu stál starší pán. Dostala jsem čas se porozhlédnout a do oka mi padlo: vida, vedle řádky chlebíčků jsou tu dnes k mání i pěkné vypečené smažnky s kyselou okurkou a cibulí! "Hrome, začínám být strašně konzervativní a tady jako uminutá na ty chlebíčky s vajíčkem, dnes si dám pro změnu tu smaženku," dumám. Jenomže v tu chvíli už mi usměvavá prodavačka podává obligátní papírovou stříšku a natahuje ruku. Neměla jsem sil jí oznámit, že ten chlebíček dnes nechci, že mám zálusk na něco jiného. Pokorně jsem jí nasypala do dlaně pečlivě odpočítaných dvanáct kaček a přidala úsměv za její "předvídavost". Ne, nejsem osoba submisivní, ale co kdybych odmítnutím otřásla její vnitřní rovnováhou?

Zdá se, že vyplácení nemocenských dávek vede od špatného k ještě horšímu. Když prý lidé nedostanou za první tři dny zaplaceno, zneužívají toho a nemoc protahují, začínají tvrdit poslanci. Zdeněk Škromach před časem navrhl, aby se ty první tři dny nemusely prokazovat neschopenkou, tím že nemocný ještě víc škoduje, když musí u lékaře zaplatit za vyšetření. Rozumné? Pouze zdánlivě. Je totiž víc než jasné, že pokud lidé nebudou muset svoji pracovní neschopnost dokádat potvrzením, najdou se tací, co se na nemoc pouze vymluví a v té době budou vesele pracovat na chalupě či konat cokoli jiného, co s nemocí vůbec nesouvisí. A kvůli tomu přece údajně to krácení nemocenské vzniklo, aby se něco takového dost dobře nevyplatilo. Nu, finančně se to opravdu nevyplatí, ale jinak...? Jesti toto bude úředně posvědeno, některý údajně "nemocný" si vesele užije neplaceného volna, které je teď v mnohých profesích těžko získat. A ostatní? Hanba mluvit, vždyť to zase bude jen a jen o penězích! To volno budou mít ti, co jsou finančně za vodou a do práce chodí jen tak, jen aby se neřeklo. A to poctivci? Jó, tak ti holt budou mít zase jen tu smůlu!

Ahoj lidičky, jak se máte v novém roce? Nějak dlouho jsem tu nic nepsala, asi to bude tím, že jsem měla hodně napilno. Musela jsem oběhat všechny důležité doktory, absolvovat (patrně naposled) nezbytná vyšetření, nechat si napsat léky, které mi vydrží alespoň na pár měsíců, protože jak ten povedený Spejbl se svým Hurvínkem prosadil povinné platby, je mi jasné, že takováto položka mi napříště bude pořádně užírat z rozpočtu, pokud si ji vůbec budu moci dovolit. Taky pokoupit něco do špajzu na zlé časy (i když co to kecám, kdy za mých padesát let života nebyly nějaké zlé časy). Že je tohle všechno zybtečné a že se tím vytrhnu jen na dobu velmi krátkou? Je to tak, ale aspoň mám pocit, že když mě za mou poctivou celoživotní práci všichni okolo vykořisťují a obírají, já udělala pro rodinný rozpočet maximum. Tedy, v mezích slušností, pochopitelně. Jinak bych si mohla natáhnout na ksicht punčochu a jít vyloupit nějakou banku nebo se pro pobavení štamgastů svlékat někde v baru u tyče, to ovšem mé zásady nepřipouštějí. Proto mám smůlu. Tak aspoň dodatečně, spolutrpící, šťastné a veselé a do té mizérie aspoň trochu humoru! Těm zmetkům, co si vyskakujou a problémy nemají, těm přeju leda na...!

Tak jsem si dnes přečetla, jak se to má s průměrnými platy. Že se člověk rozhodně nemá zlobit, když ten průměrný plat nemá, protože to se přece rozumí, průměrný znamená celkovou částku podělenou počtem příjemců a mít všichni stejně, to prostě nemůžeme, oni nám ten průměr "kazí" ti s vysokými příjmy! No jo, pravím já, to nám to ale kazí hodně! Já mít průměrný plat, s nikým samou pýchou nemluvím. (Ale to se asi skoro po čtyřiceti odpracovaných létech nehodí, co by s tím ta bába dělala, na co by potřebovala tolik peněz!) Všichni mí známí a přátelé jsou na tom stejně, i přátelé jejich přátel a jejich známí a příbuzní. Tak nevím... buď se prostě nestýkám s těmi správnými lidmi a nebo (což mi připadá pravděpodobnější), těch pár lidí co nám ten celostátní průměr "kazí" musí mít platy tak horentní, že to nemá obdoby. Nechci nikomu závidět, tím méně závidět něco tak přízemního, jako peníze. Ale jen mně napadá, že těm nebohatým se nedostává na vzdělání pro děti, na řádnou lékařskou péči a na podobné důležité věci, nikoli na přepych, na drahá auta, bazény s vilami a zahraniční dovolené. A jak se asi na světě uplatní děti, které takhle vyrůstaly???

Upřímně přiznávám, že nemám příliš velký smysl pro humor. Ale když si občas přečtu nějaký ten aktuální článek na Novinkách, tak to mě dokáže rozesmát skoro pokaždé. Jako tuhle ten titul: "Čunek vystěhováním Romů neporušil zákon." Jak je to dlouho, co se všude propitvává situace, že si ten zlotřilý pán opovážil vystěhovat ubohé Cikány! Ne, nejsem rasista. I když teď možná leckterého čtenáře pobouřím svým stanoviskem, obecně Romům docela fandím - poznala jsem mnohé, kteří jsou slušní, čestní, pracovití, prostě takoví, jaký by měl být každý člověk na této planetě. Bohužel takoví ale nejsou všichni ba dokonce ne ani většina, to si musíme přiznat. Většina této etnické skupiny je značně problémová. A jestliže se vyskytnou někde tací, co působí problémy a ještě k tomu ani neplatí nájemné, naprosto nechápu, proč je provětráván a souzen jako ničema jediný člověk, který byl schopen s takovými lidmi rázně zatočit. Kdybych tak neplatila činži já, to bych bydlela pod mostem raz dva. A nikdo by nelitoval mě ani ty, kdož by mně pod ten most vystěhovali. Protože já mám tu smůlu, že holt jsem bílá s malým bé!

Tak mě posledně napadlo, nakolik se lidé za posledních sto let změnili. A nemyslím si, že k lepšímu. Mám na mysli jeden konkrétní případ. Když kdysi někomu zemřelo dítě, odevzdaní rodiče i příbuzní řekli "Pánbůh dal, Pánbůh vzal" a rodiče si do devíti měsíců pořídili nové, vždyť koneckonců, jak praví jeden obhroublý vtip, tento výrobní proces je velmi příjemný. Lékařská věda nedovedla definovat pojem "rizikové těhotenství" a tudíž docházelo k mimovolným potratům, ale třebaže netvrdím, že na svět přicházely výhradně nejsilnější a tudíž naprosto zdravé děti, přece jen narození každého potomka jasně signalizovalo, že se nejedná o žádné nedochůdče, kterému se na tento svět snad vůbec ani nechtělo. Pravda, lékaři také nedokázali už v lůně matky rozpoznat, že dítě bude defektní a tím pádem přicházeli na svět různí mrzáčkové. Jenomže, vážení, ruku na srdce - je dnes lépe? Defektní děti se rodí stejně, protože stačí prohlásit, že rodiče jsou silně věřící a tudíž proti přerušení těhotenství byť i ze zdravotních důvodů - a rázem je tu ještě dopad na celou společnost, protože lékaři se snaží na těch malých ubožáčcích pokusničit a pod rouškou humánní nápomoci se na to plýtvají peníze každého člověka, který si platí zdravotní pojištění a tím pádem se potom na spoustu průměrně nemocných nedostává. Podporovaná riziková těhotenství a umělá oplodnění přivádějí na svět zástupy dětí, které jsou sice chtěné nebo v mnohém případě vysloveně vytrucované na osudu, ovšem za cenu, že ty nechtěné, odložené, zavržené a odebrané nesvědomitým rodičům jsou vychovávané v dětských domovech - a každý člověk dobře ví, že ten "domov" může být v tomto případě pouze v uvozovkách. Tak co, nebylo by už konečně na čase se neplést tomu Stvořiteli do řemesla, říkat jako kdysi "dal a vzal" a těm nenapravitelně bezdětným bez průtahů svěřovat do péče ty malinké tvorečky, kteří měli to neštěstí, že se narodili v nesprávnou chvíli na nesprávném místě?

Jeden by si myslel, že když chce člověk stanout na nějakém hodně vysokém světském postu, musí mít k tomu také odpovídající vzdělání, široký rozhled, zkrátka, že to musí být NĚKDO. Že ale opak je pravdou, to skoro na každém kroku potvrzuje americký prezident Bush. Jeho bláboly bavily už v předvolební kampani lidi po celém světě. Většina z nich byla ale mínění, že takového kašpara Američani přece do funkce nezvolí. Zvolili. (Nebo peníze a vliv jeho rodiny způsobily, že přes sporné výsledky zvítězil). Sedí si na nejprestižnějším prezidentském stolci světa a vesele se blamuje dál. Austrálii si vesele plete s Rakouskem, organizaci OPEC se sdružením APEC - a svět jde dál. Marně se obyčejný člověk ptá: "Probůh, když je jeho rodina tak vlivná a bohatá, to mu nemohli do hlavy nacpat nějaké vzdělání třeba násilím?" I když - jak známo, komu není shůry dáno, za peníze ani v apatyce nekoupí. A proč taky, že? Když si za peníze na tomto světě koupí všechno ostatní, dokonce i místo prezidenta? Ale víte co? Docela mně zajímá, jak dlouho se ještě Američané nechají takhle vodit za nos.